Jó, Fsvět sál novu mízu a Dmijaro přišlo k nám,
já Gmipotkal C7Monu Lizu, Fchyběl jí jen rám.
FJejí úsměv poznám, byl to Dmizaručeně on,
Gmiproto C7mi teď srdce Fzvoníš jako F7zvon.
Jenom to Bbim.bam, bim-bam, bim-bam Fmaloučko ztlum,
Cmám strach, že to v noci Fvzbudí celej F7dům.
Jenom to Bbim.bam, bim-bam, bim-bam Fmaloučko ztiš,
C7mám strach, z čeho to už Fvíš.
Ten úsměv jí sluší, i vlasy k ramenům
a mně rudnou uši, jen si na ni vzpomenu.
Když jsem s ní šel domů, byli jsme jak opilí
a všechny zvonu k tomu cestou zvonili.
Radši to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum,
mám strach, že to v noci vzbudí celej dům.
Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš,
mám strach, z čeho to už víš.
Jó, až mi jí jednou snubní prsten zajistí,
pak všichni známí zblednou bledou závistí.
Čtyři bílý slony potom ke kočáru dám
a cestou budou zvony zvonit jenom nám.
Budou nám bim-bam, bim-bam, bim-bam překrásně hrát,
aby bylo jednou na co vzpomínat.
Každý ten bim-bam, bim-bám zvon příjde rád
k svadbě bla-bla-bla-hopřát
k svadbě bla-bla-bla-hopřát
k svadbě bla-bla-bla-hopřát, a znova:
k svadbě bla-bla-bla-hopřááát
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
