DlGouho jsem čekala, než někdo zastaví,
nCa dálnici pDadal podvečGer,
kdo vezme holku, co má nohy bolavý,
a k tComu ještě sDrdce, bohužGel,
pCmiotom brzdy, a když stGál,
s Hmiúsměvem kluk mi otvírAmial D
Ga svět byl krásnější i za sklem špinavým,
Co sobě mi cDestou povídGal.
®: Jako jGá do tmy se díval, jako já písničky znAmi7al,
jako já smál se a zpDíval, jak řAmi7íkal, tedy Daby nezaspGalD.
Kolik jen touhle trasou jezdí šoférů,
jenom náhodou se my dva můžem znát,
život, co přikládal mi spousty malérů,
začal se mi hezkej zase zdát,
jenom blázen chtěl by víc,
mně stačí, že ti můžu říct:
štěstí je hrou, co začla jedním z večerů,
pojď se snažit se mnou neprohrát.
®:
Kolikrát ven se ještě oknem podívám,
v ulicích je prázdno ospalý,
už nechci věřit ani věžním hodinám,
čas má kroky hrozně pomalý,
někdy těžko usínám,
když pozdě vracíš se mi sám,
než v nočním tichu uslyším tvůj kamión,
konečně jak dole zastaví.
®:
®:
|
Bůhví:
Celeste Buckingham:
