DHospodský uměl Hmizamhouřit Doko
Da naše mládí Hminedal nám Aznát
Dkdyž napsal na cejch Hmizkušenou Drukou :
D "Pánovi Fernet a Gvám BecheDra?!"
CBýval jsem tenkrát Hmiveselý Cv jádru
Ga hořký pití vždycky Hmimíval jsem Arád,
Djá byl ten Fernet švihák Hmiv tmavým Dkvádru
Ddo Tebe blázen Aaž na kvaDdrát
Tys´ byla Becher plesově bílý, melancholická rozněžnělá,
na vlastní kuráž oba jsme pili, protože já chtěl, Ty jsi chtěla...
Pár bloků dolů, nevzbudit vaše, když nedočkavá srdce běží stovku, ó-jé
pak Tvoje ústa potmě jsem našel, spolu jsme pili Fernetovku, ó-óó
Chutnala´s krásně opojnou chutí, já z Tebe šílel jako malý,
k ničemu jsem Tě nemusel nutit, navzájem jsme se ochutnali...
Pak soused v chodbě rozsvítil světla,
Ty pod schody jsi na sáňkách už nechtěla být,
Tvá světloplachá touha se lekla,
a pak jsi řekla : "Já musím jít!"
Být tenkrát všechno o trochu jinak mohli jsme spolu dnes někde pít,
ve čtvrtým járu, měla jsi syna, stačilo jenom nerozsvítit...
Vzala Tě holka ta jarní voda, zbyla´s mi zašedlá na školních fotkách
v paměti dodnes krásně to hlodá, jak zvláštně chutná Fernetovka...
|
Slávek Janoušek:
Bokomara:
Bratři Ebenové:
Bůhví:
