Znám tvůj dům, tvůj práh, tvůj kout,
znám tvůj stín, tvůj smích, tvůj kříž,
týden bývá dlouhý jako život sám,
mžik jen pouhopouhý kratší nepoznám,
nejosamělejší z nejosamělejších,
tvé ráno, tvé slunce, chci znát.
Znám tvůj hlas, tvou dlaň, tvůj vlas,
znám tvou tvář, tvůj klín, tvůj hřích,
proč ho ráno střídá, proč má všeho půl,
proč kroky tvé hlídá bílá, bílá hůl,
nejosamělejší z nejosamělejších,
tvé ráno, tvé slunce, chci znát.
Znám tvůj pláč, tvůj krok, tvůj dech,
znám tvou tmu, tvůj stesk, tvou noc,
napíšu ti zítra tužkou barevnou,
báseň země jitra v níž jsi carevnou,
nejosamělejší z nejosamělejších,
tvé ráno, tvé slunce, mám rád
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
