Když nCemá člověk pFmaj7eníze, je tD7ěžko dělat hGrdinu,
když skEoro týden nAmiejí se, je jD7enom krůček k zlBmiočinuG,
človEěk je sice bAmiez plynů, však jDmie též trochu nGevýřečný,
a kEe všemu mám rAmiodinA7u, ach, vD7ěřte, věřte mGi to, slečnCy.
To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu
a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu,
to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný
a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu,
už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu,
nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný,
však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,
když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,
ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný
a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.
|
Slávek Janoušek:
Bokomara:
Bratři Ebenové:
Bůhví:
