Moje ^Dstřevíčky jsou jako ze zlata, když je mám, připadám si hrozně ^A7bohatá. Ty si vezmu jen v onen slavný den, až si sednem do kočáru ty a ^Djá. Moje bílé šaty celé z hedvábí ty naráz všechny lidi kolem přivábí. Budu v onen den zářit tobě jen, až si sednem do kočáru ty a já. ®: Ach, jsou samé zlato, ^Emiach, ty stojí za to, ^A7zlaté střevíčky na nohou, ty ^Dtolik krásné jsou. Jak se pěkně třpytí, ^Emijak se zlatem svítí, ^A7když ty střevíčky pěkně jdou tou zlatou ulič^Dkou. Na své staré banjo nemám vůbec čas, je to dávno, co ztratilo svůj zlatý hlas. V onen slavný den bude nalezen, až si sednem do kočáru ty a já. Moje sestra Luce a mladší bratr Ben budou krásní v těch černých šatech v onen den. Ale nejvíce zlaté střevíce, až si sednem do kočáru ty a já. ®: Potom řeknu: "Sbohem, děti, musím jít, odcházím tam, kde věčně září slunce svit." Sen je vyplněn, přišel onen den, kdy si sednem do kočáru ty a já. Všichni lidé budou mi hned závidět zlaté střevíčky i zlatých šestnáct let. Budu bohatá, celá ze zlata, až si sednem do kočáru ty a já. ®: