Byl den a padla noc
a lidé vyšli z domů ven,
pod hvězdou stříbrnou
jsou slyšet srdce zvonů jen.
Kdo věří, ruce spíná,
leží sníh na kopcích,
v údolích se stmívá,
kde byl pláč, bude smích.
Je noc a přijde čas,
kdy už se rozední,
kdy ústa najdou hlas
jenž slova rozezní,
a tónů neubývá,
jenom se ztrácejí,
kdo písně zapomíná,
srdce mu oněmí.
Byl den a padla noc
a lidé vyšli z domů ven,
pod hvězdou stříbrnou
jsou slyšet srdce zvonů jen.
Kdo věří, ruce spíná,
tiše se pomodlí,
kdo věří, ten ať zpívá,
kde byl pláč, bude smích.
Naděje neumírá,
první jako poslední,
kdo věří, ten ať zpívá,
kde byl pláč, bude smích.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
