Svět zdá se zlý a únavný
a na co sáhneš, taje jako sníh,
přítel žádný, lásky málo,
jen tak něco nevykouzlí smích.
Jen se otoč, protři oči
i já tu stojím sám.
Proč ten výraz ? Snad se ti zdám ?
Nejsem tvůj sen, žádná z dalších fám.
Hej, tak mi ruku dej,
je sváteční den, býval jsem vždy sám,
hej, tak mi ruku dej,
v ten sváteční den rád tě pozvu k nám.
Dost váhání, pojď ke mně blíž,
je chladné ráno, obejmout mně smíš,
půjdem spolu zimní Prahou,
pláč se vrátí za železnou mříž.
Ty a já jsme, jak se říká,
zázrak všedních dnů,
jsi můj dárek a já tvůj,
příběh náš je jako z říše snů.
Hej, tak mi ruku dej,
je sváteční den, býval jsem vždy sám,
hej, tak mi ruku dej,
ve sváteční den rád tě pozvu k nám.
Hej, tak mi ruku dej,
je sváteční den, býval jsem vždy sám,
hej, tak mi ruku dej,
v ten sváteční den rád tě pozvu k nám.
Hej, tak mi ruku dej,
je sváteční den, býval jsem vždy sám,
hej, tak mi ruku dej,
v ten sváteční den rád tě pozvu k nám.
Hej, tak mi ruku dej.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
