Noc odešla a ještě nenastalo rozednění,
dosud straší stíny v každém z nás,
strach z vězení se náhle v existenční hrůzu mění,
tak, kdo má patent na záchranní pás.
Je ještě příliš brzy, moje milá,
na nežná slůvka červeno-modro-bílá,
je ještě brzy, je brzy, je brzy.
Sametem mlhy občas zamihotá prosvícení,
na obě půlky kulhá chudák stát,
za unor tvrdě zaplatili srpnem pomýlení,
když náhle rozhodli se přestat lhát.
Je ještě příliš brzy, moje milá,
na nežná slůvka červeno-modro-bílá,
je ještě brzy, je brzy, je brzy.
Ještě je čas na vyznání lásky,
které v nás neztratilo hlas,
ačkoliv ve všech čítankách
škrtal cenzor strach.
Takže všem se zdálo,
že písmenka srazila si vaz,
ještě je brzy,
ještě máme na písničky čas.
Scéna je opět plná bezúhonných partyzánů,
ubohý herec neví koho hrát,
zmatený sochař peče v troubě srdce z marcipánu,
jen vekslák nepřestává vekslovat.
Je ještě příliš brzy, moje milá,
na nežná slůvka červeno-modro-bílá,
je dosud záhy
na píseň k poctě zmrzačené Prahy.
Ještě je čas na vyznání lásky,
které v nás neztratilo hlas,
ačkoliv ve všech čítankách
škrtal cenzor strach.
Takže všem se zdálo,
že písmenka srazila si vaz,
ještě je brzy,
máme ještě na písničky čas.
Ještě je čas na vyznání lásky,
které v nás neztratilo hlas,
ačkoliv ve všech čítankách
škrtal cenzor strach.
Takže všem se zdálo,
že písmenka srazila si vaz,
ještě je brzy,
ještě máme na písničky čas.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
