Jdeš si jen tak
a stejně mi zní,
tvý království
vět nečitelných.
Jenže jak ti mám říct,
že tě znám
z nejhezčích svých dnů,
to neumím.
Padáš jak déšť,
čas záhadných zpráv,
čistá jak sníh
v mých zahradách,
Hamlet se ti jen zdál,
pochopíš, že je živ z tvých snů
a taky tak stár.
Milión dnů, dnů, dnů, tě čekám,
milión dnů, dnů, dnů, už tě znám.
Ten sníh roztaje hned.
Nevidíš ?
Taje dřííív než porozumíš.
Milión dnů, dnů, dnů, už tě znám,
milión dnů, dnů, dnů, vyčítám.
A stejně mi zní,
těch tvých šestnáct,
jak jarní déšť,
co nezastavím.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
