NAmia horské bGoudě tHmiam, co je KvF#miilda,
prGacovDal v kGotelnDě mlCadý muž VEilda,
vAmieselou mGyslí Hmioplýval stF#miále,
žGertíkDy, lGegráckDy, nBo a tak dAáleA7,
zDe všeho nejradši mCěl ale sázku,
sGázel s kýmkoli Do cokAoli,
jDednu tu sázku bych mGěl na ukF#miázku,
dGál ať už promluví prAotokolDy.
Vilda byl známý lyžařský koumes,
trénoval pod lesem, měl už tam svou mez,
přesvědčen o svém lyžařském umu
vsadil se s kuchařem u láhve rumu,
že klidně naučí lyžovat Vaška,
stanovil si tak cíl velmi smělý,
možná vám připadá to jako fraška -
- Vašek byl divočák zdomácnělý.
Posílil Vilda na výhru šance,
zhotovil sněžnice pro Vaška-kance,
a když měl přes den v kotelně topit,
vymýšlel vázání pro úchyt kopyt.
Za týden na kopec ved' Vilda kňoura,
lyže mu k paznehtům připevnil hned,
nic platná nebyla kňourovi vzpoura,
proti své vůli byl postrčen vpřed.
O kousek níže právě v tu chvíli
přijížděl po cestě trabantík bílý,
v něm, značně lízlí, se vsedě-vkleče
vraceli myslivci z poslední leče,
vesele smáli se pomezi doušky,
že domů nepůjdou, pěli v triu,
ztichli tam sto metrů vod staré soušky,
mysleli, že už jsou v deliriu.
Co se to řítí proti nim z Hamru,
Stenmark to nebude, ani Franz Klammerů,
kdo to kdy viděl na týhle trase,
na lyžích z kopce jet divoký prase?
Stojeden kilogram hmotnosti kňoura
srazil se s trabantam jak tvrdá pěst,
modřiny, boule a ve dveřích ďoura,
tak Vaškův poslední skončil se sjezd.
®: VGilda sezval kAamarády nDa vepřové hGodDy,
sF#mioud mu určil Hmiosm tisíc nGa náhradAu škodDy.
|
