Nejsi malej kluk, už je ti dvacet pryč,
v ruce držíš k velké bráně klíč,
rozhlídni se, jen tak nestůj,
začni hledat svoji cestu,
kudy jít, kudy jít.
Z půdy cítíš železo i obilí,
skryla spousty slz a násilí,
tomu, kdo k ní hlavu skloní,
dneska hlavně chlebem voní,
tahle zem, tahle zem, tenhle kraj.
Ten chléb je tvůj, přece tvůj i mů,j
ta zem je tvá, dneska tvá i má,
svou zemi sám proto stůj co stůj,
hýčkej, ať vzkvétá.
Ten chléb je tvůj, přece tvůj i můj,
hlídej, ať v hojnosti vzejde nám,
pod plachtou správnou s námi pluj,
ať nejsi sám.
Dodnes oči světa hledí právě sem,
tohle vždycky byla zvláštní zem,
nikdy nebývala smutná
i když chléb tu hořce chutnal,
teď je tvůj tenhle kraj.
Proto napiš báseň nebo postav dům,
lidem kolem sebe dej svůj um,
na tvé síly tady čeká
každé město, pole, řeka,
tahle zem, tahle zem, tenhle kraj.
Ten chléb je tvůj, přece tvůj i můj,
ta zem je tvá, dneska tvá i má,
svou zemi sám proto stůj co stůj,
hýčkej, ať vzkvétá.
Ten chléb je tvůj, přece tvůj i můj,
hlídej, ať v hojnosti vzejde nám,
pod plachtou správnou s námi pluj,
ať nejsi sám.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
