Po Amizasmušilé pustině jel
Cstarý honec krav,
den Amitemný byl a ševelil
dech větru v stéblech trav.
Tu honec k nebi Ami5+pohleděl
a Ami6v hrůze zůstal Ami7stát,
když Fz rozedraných oblaků
viděl Amistádo krav se hnát.
Jipijaé jipijaAmiou,
to Fpřízraky Dmitáhnou Amitmou.
Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
a na bocích mu plápolaly cejchy řežavě
a oblohou se neslo jejich kopyt dunění
a za ním jeli honáci až k smrti znavení.
Jipijaé, jipijaou,
to přízraky táhnou tmou.
Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
a marně stádo stihali jak mračno stihá mrak
a proudy potu máčeli jim tvář i košili
a starý honák uslyšel jejich jekot kvílivý.
Jipijaé, jipijaou,
to přízraky táhnou tmou.
Tu jeden honec zavolal a pravil: „pozor dej
svou duši hříchů uvaruj a ďáblů odpírej,
bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.
Jipijaé, jipijaou,
to přízraky táhnou tmou.
FPřízraky Dmitáhnou Amitmou.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.