Ami1. Po zasmušilé pustiněC jel starý honec krav,
den tAmiemný byl a ševelil dech vCětru v stéblech trav,
tu hAmionec k nebi pohleděl a v hrCůze zůstal stAmiát,
když z rFozervaných oblaků viděl stAmiádo krav se hnát.
®: /: JAmiipijaCej, jipijajAmiou, to přFízraky táhnou tmAmiou. :/
Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé,
oblohou se neslo jeho kopyt dunění
a za ním jeli honci až k smrti znavení.
®:
Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak,
proudy potu máčely jim tvář i košili
a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý.
®:
Tu jeden honec zastavil a pravil:"Pozor dej,
svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,
bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát
a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."
®:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.