Krev a slzy,
kapky potu,
chlad a po něm žár,
náruč tepla ve spaní,
potkali se,
žili spolu,
dráhu jejich čar,
jim už kdosi dávno
vepsal do dlaní.
Trochu lhali,
milovali,
někdy jenom víc
sázeli na objetí,
jejich těla
vždycky chtěla,
nebojím se říct,
poznat to, co lidi hledaj století.
Čas, kdy člověk svlíkne kůži
a vejde tam, kde spí,
jen dva sami být,
čas, kdy člověk svlíkne kůži
a dá tak navždy pryč
svou pýchu a klid,
svůj klid.
Čas, kdy člověk svlíkne kůži
a vejde tam, kde spí,
jen dva sami být,
čas, kdy člověk svlíkne kůži
a dá tak navždy pryč
pýchu svou a klid.
Čas, kdy člověk svlíkne kůži
a vejde tam, kde spí,
jen sami být,
čas, kdy člověk svlíkne kůži
a dá tak navždy pryč
pýchu svou a klid,
svůj klid,
pýchu svou a klid,
pýchu svou a klid.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.