Bílou jak anděl jak z básní štít
Stříbrné řeky píseň si můžeš i vzít
nesmělé řece proud odejmout můžeš chtít.
Jenže jsou ještě přání též splnitelná
těm osud se brání, ty v lásce nemá.
Mámu vrátit nemůžeš, tam kdes ji vzal.
Mámu, která ví, že jsi budoucí král
(Proč odcházíš dřív než Ti dobrou noc dá
proč nechápeš vůbec, že bez ní ses bál)
Jen spytuj se dál, proč už nemůžeš mít mámu
bílou jak anděl jak z básní štít.
Až příjdeš jednou před stařičký práh
a zavoláš mámu a ruku bys vztáh.
A když už pak nikdo Ti nepříjde vstříc,
víš že teď plakat máš víc, pořád víc.
V kufříku vzpomínek zalov si jednou,
až svíčky ku mrakům plamínky zvednou.
Potom se rozvzpomeň na kždý den
a za něj poděkuj, potichu, potichu jen.
A člověk zamlklý šeptat by chtěl
Vy pane Saifrte pravdu jste měl
Já neumím verše psát vroucně a jemně,
básně si vypůjčím, ale slzy, slzy jsou ze mně.
Jen spytuj se dál, proč už nemůžeš mít, mámu
bílou jak anděl, jak z básní štít.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.