Vítr žene řídký déšť, břízám loupe bílou kůru, krátkou cestou z nádraží půjdeš v plášti s límcem vzhůru. Vím, že přijdeš přesně včas, dáš mi růže jak se dává slečnám, úroveň tvých způsobů je příslovečná. Vcházíš v saku s vázankou, jasně, proč bys vcházel v cárech, rád a krásně vyprávíš, co se říká bouvare. Býváš zajímavý víc než dost, vím, že s právem králem konverzací, já jen v šeru svítání vždy hádám tvůj cíl. Chci víc než jen pouhá slova, já chci víc, mnohem víc, chci víc, než jen stále znova krásné nic. Chci ti říct z plných plic, klidně svlékni sako s vázankou, bez řečí můžeš vyjít mi vstříc a třeba neobratně dát mi víc. Mnohem víc, možná zblízka odlesk zřítelnic, prostě víc, o moc víc, než jen stále znova krásné nic. Chci ti říct z plných plic, klidně můžeš bosý jít mi vstříc, na pohled hloupě dát mi víc. Možná mi tu necháš v přítmí rána ten svůj tenký nátěr bonvivána a tak mi dáš víc. Zřejmě ti dost záleží nepropásnout noční zprávy, pak si ještě zapálíš, dáš si pátý šálek kávy. Klípky přímo z vyšších sfér, suvenýry z velkých metropolí, dáváš mi je s úsměvem a ten mě bolí. Chci víc než jen pouhá slova, já chci víc, mnohem víc, chci víc než jen stále znova krásné nic. Chci ti říct z plných plic, klidně svlékni sako s vázankou, bez řečí můžeš vyjít mi vstříc a třeba neobratně dát mi víc. Mnohem víc, možná zblízka odlesk zřítelnic, prostě víc, o moc víc, než jen stále znova krásné nic. Chci ti říct z plných plic, klidně můžeš bosý jít mi vstříc, na pohled hloupě dát mi víc. Možná pak tu necháš v přítmí rána ten svůj tenký nátěr bonvivána a tak mi dáš víc. Chci ti říct klidně můžeš bosý jít mi vstříc, na pohled hloupě dát mi víc. Možná pak tu necháš v přítmí rána ten svůj tenký nátěr bonvivána a tak mi dáš víc.