Býval jsi přímý a míval mě rád. A s ústy jen mými sis dlouho chtěl hrát. Teď náhle zrak stáčíš, když já se tě ptám. Jsi prázdný až k pláči, to nejsi ty sám. To je snad mimozemšťan ve tvojí kůži, to ne ty, to je E.T., s kým si tu povídám. To je snad mimozemšťan, dech se mi úží, kde tě mám ? To je snad mimozemšťan a ne ten s plátem, tenhle snad, zná jenom chlad, u nich cit nevedou. To je snad mimozemšťan, kde asi má ten hvězdu svou. Můžeš, tak přej si, tak cizí máš tón. To vážně ty nejsi, to vážně je on, jen on. To je snad mimozemšťan ve tvojí kůži, to ne ty, to je E.T., komu teď sbohem dám. To je snad mimozemšťan, dech se mi úží, kde tě mám ? To je snad mimozemšťan a ne ten s plátem, tenhle snad, zná jenom chlad, u nich cit nevedou. To je snad mimozemšťan, kde asi má ten hvězdu svou.