Když den pomalu se krátí, tvý oči mě svádí, jsme dva milenci mladí, za ruku mě vem. Než nás noc zradí, den se pak vrátí, zmizí slova, co mě hladí. Když se špatný pocit vrací pod denní oblohou, když se slova někam ztrácí, noci nám pomohou. Tak jenom zhasni den, zastav čas, ze země vem střepy, co zbyly z nás. Zhasni den, proměň ho zas v noc. Zhasni den, zastav čas, ze země vem střepy, co zbyly z nás, zhasni den, proměň ho zas v noc. Když noc pomalu se blíží, zmizí všechno, co nás tíží, nikdo nás neuslyší. Jen pak jsme si bližší, dokud nás den neutiší, to je čím se s nocí liší. Když se špatný pocit vrací pod denní oblohou, když se sama v tobě ztrácím, noci nám pomohou. Tak jenom zhasni den, zastav čas, ze země vem střepy, co zbyly z nás. Zhasni den, proměň ho zas v noc. Zhasni den, zastav čas, ze země vem střepy, co zbyly z nás, zhasni den, proměň ho zas v noc. Když se špatný pocit vrací pod denní oblohou, když se rýmy z básní ztrácí, noci nám pomohou. Tak jenom zhasni den, zastav čas, ze země vem střepy, co zbyly z nás. Zhasni den, proměň ho zas v noc. Zhasni den, zastav čas, ze země vem střepy, co zbyly z nás. Zhasni den, proměň ho zas v noc. Zhasni den, zastav čas, ze země vem střepy, co zbyly z nás. Zhasni den, proměň ho zas v noc, zhasni den, zastav čas, ze země vem střepy, co zbyly z nás. Zhasni den, proměň ho zas v noc.