Na stole osamělá po tobě sklenka zbyla, než jsi zabouch a vrátil klíč, než jsi zmizel nadobro pryč. Sklenka nedopitá, mít tebe se neodmítá, každej by tě chtěl a miloval a kdo tě ztratil, ten litoval. To víš, že mám strach, že nevím, kde jsi, jestli se trápíš nebo jsi bůhví kde s kým. Čemu se divíš, taky ses o mně bál a teď dál každej jdem sám. Na stole osamělá po tobě sklenka zbyla a já ji vezmu a utřu stůl, jak by ses jí ani nedotknul. To víš, že mám strach, že nevím, kde jsi, jestli se trápíš nebo jsi bůhví kde s kým. Čemu se divíš, taky ses o mně bál a teď dál každej jdem sám, teď dál každej jdem sám. Snad si říkáš, co dělám a kde jsem a kam se oba dál rozejdem. Pořád chci, aby ses o mně bál i když dál každej jdem sám. To víš, že mám strach, že nevím, kde jsi, jestli se trápíš nebo jsi bůhví kde s kým. Čemu se divíš, taky ses o mně bál a teď dál každej jdem sám, jdem dál, každej jdem sám.