Jak nás týdny míjejí
v šedých závojích,
den za dnem se více ztrácí
žár dlaní tvých.
Čím dál tím méně zbývá
vábných dnů a šeptaných vět,
z nich vyrůstal náš svět,
jen míč otáčíme.
Z nekonečných půlnocí,
z krásných svítání,
zůstali nám krátké chvíle
před snídaní.
Můžeme si pouze říci,
že sejdem se tu zas jako dřív
a víc už nešetříme.
Á mínus bé,
kde žádné naše á,
bé nikdy nesleví ti,
á mínus bé,
víc než celá láska
ti teď o moc bližší je.
Tak nás týdny míjejí
v šedých závojích,
výplaty a splátek účtů
v dvou pokojích.
Sčítáš a pak odečítáš,
hlídáš to, co nelze vzít
a z lásky zbývá pouze.
Á mínus bé,
kde žádné naše á
bé nikdy nepřehlíží,
á mínus bé,
víc než celá láska
ti to o moc bližší je.
Á mínus bé,
kde žádné naše á
bé nikdy nepřehlíží,
á mínus bé.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.