Sfoukni svíčku, je stejně krátká,
svítání sem přitéká,
zmodral stůl i židle vratká,
modrá láhev od mléka.
Náhle máme míň, než je zdrávo,
něhy, slov i dotyků,
poslouchám, co jde ti hlavou,
slyším modrou muziku.
Tak nic neříkej,
občas modře končívá ten děj,
tak aspoň hrej,
svoje ber - dej
nebo se směj.
Zapal svíčku, jen ať je kratší,
stínohru hraj na stěnách,
proč tě den tak přeonačil,
proč víš málo o ženách.
Tak nic neříkej,
občas modře končívá ten děj,
tak aspoň hrej,
svoje ber - dej
nebo se směj.
Tak nic neříkej,
občas modře končívá ten děj,
tak aspoň hrej,
svoje ber - dej
nebo se směj.
Tak nic neříkej,
občas modře končívá ten děj,
tak aspoň hrej,
svoje ber - dej
nebo se směj.
Tak nic neříkej,
občas modře končívá ten děj,
tak aspoň hrej,
svoje ber - dej
nebo se směj.
Tak nic neříkej,
občas modře končívá ten děj,
tak aspoň hrej,
svoje ber - dej
nebo se směj.
Tak nic neříkej,
občas modře končívá ten děj,
tak aspoň hrej,
svoje ber - dej
nebo se směj.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.