Znám chvíle, když i snědé tváře zblednou, kdy toužím, aby vše byl jenom sen. Když na všechno se mě ptáš ještě jednou, hned poznám, že zas máš svůj špatný den. Víš, kolikrát jsem se ti tajně smála, když zamračený chodíš sem a tam. Tak pochop, že jsem holka jak ta skála a nechci podléhat tvým náladám. Kolikrát už jsem chtěla říct ti: Hochu, adié, vzácný déšť sbírám z těla, snad tvé kroky nesmyje. Dávno vím, co tě souží, ten tvůj špatný nevkus znám, když mám chuť běhat v louži, ty jen stojíš v dešti sám. Tak jasný, že teď nechvěju se chladem, dál chci být tvoje slabost i tvůj cíl. Jen my dva spolu každý problém zvládnem, chci žena taková, jaká má být. Kolikrát už jsem chtěla říct ti: Hochu, adié, vzácný déšť sbírám z těla, snad tvé kroky nesmyje. Dávno vím, co tě souží, ten tvůj špatný nevkus znám, když mám chuť běhat v louži, ty jen stojíš v dešti sám. Kolikrát už jsem chtěla říct ti: Hochu, adié, vzácný déšť sbírám z těla, snad tvé kroky nesmyje. Dávno vím, co tě souží, ten tvůj špatný nevkus znám, když mám chuť běhat v louži, ty jen stojíš v dešti sám. Kolikrát už jsem chtěla říct ti: Hochu, adié, vzácný déšť sbírám z těla, snad tvé kroky nesmyje. Dávno vím, co tě souží, ten tvůj špatný nevkus znám, když mám chuť běhat v louži, ty jen stojíš v dešti sám.