Je v lese jedno malé návrší, tam Puk se pořád zblízka kouká, když zrána krásně zaprší, je kvítí plná louka. Tam žije on, můj skřítek Puk, hodnej kluk, já tam bejvám s ním, jéé. Klidně ho schovám v kapsách svých, s Pukem je pořád samej smích, můj malej Puk zpívá se zvonkem svým, ou ou ou ou jéé. Můj skřítek Puk, malej kluk, zná i triků pár, jéeé, s němi se projdu letící anebo v růži vonící, já mám ráda jej, jen les ví jak nádhernej jsme pár. Je je je jé Puk, můj přítel Puk, malej kluk, dá mi pouta svá, o jé, do oři už spát odchází a jeho smích mně provází, má už fůru let, už ho znám, znám nazpaměť, ten smích ha ha ha ha ... Ó ten smích, ó ty můj kouzelník, ó můj malej přítel, ó ó ó ó odchází, mně provází, Puk, můj přítel Puk, Puk, můj přítel Puk, Puk, můj přítel Puk ....