Jedu městem tramvají jak v divokých snech, auta kolem houkají a kdekdo má spěch, město známé kouzlem svým souží rámus, smog a dým. Kde je něžná poezie prastarých míst, dnes už o ní jenom v knihách můžeme číst, město známé kouzlem svým souží rámus, smog a dým. Koňskou dráhou toužím jet a mít bílý klobouk do očí, koňskou dráhou zašlých let, kde můj děda býval průvodčím. Koňskou dráhou šťastných dní, kdy pan Kašpar hlásil: Poletím. Koňskou dráhou parádní, slavně vítat konec století a snít. Po chodnících proudí lidí neklidný proud, v přeplněných tramvajích se není kam hnout, město známé kouzlem svým souží rámus, smog a dým. Kde jsou kola nejistá a slamáčky dam, čas, kdy pojem turista byl nepříliš znám, město známé kouzlem svým souží rámus, smog a dým. Koňskou dráhou toužím jet a mít bílý klobouk do očí koňskou dráhou zašlých let, kde můj děda býval průvodčím. Koňskou dráhou šťastných dní, kdy pan Kašpar hlásil: Poletím. Koňskou dráhou parádní, slavně vítat konec století a snít. Koňskou dráhou toužím jet a mít bílý klobouk do očí koňskou dráhou zašlých let, kde můj děda býval průvodčím. Koňskou dráhou šťastných dní, kdy pan Kašpar hlásil: Poletím. Koňskou dráhou parádní, slavně vítat konec století a snít.