Za městečkem vedle zámku tábor vojenský stál, tam bubeník velkou láskou ku krásné markýze vzplál. A že dala jemu z okna znamění, začas byli láskou oba zmámení. Když v zámku na chodníček vstoupil bubeníček, markýza bílým šátkem mávala mu vstříc. A trubač k spánku troubil, on se ještě snoubil, v aleji, kde markýze líbal nežnou líc. Trumpety hlas volá, pojď, chlapče, spát, nesmíš ho, markýzo, víc zdržovat. A malý bubeníček vyšel na chodníček, ráno už neměl čas, markýze sbohem dát. Trubač troubil časně ráno, slunce vycházelo, kolem zámku do neznáma vojsko zas odcházelo. Dnes markýza krásná smutně usíná, na ten dlouhý večer sladce vzpomíná. Když v zámku na chodníček vstoupil bubeníček, markýza bílým šátkem mávala mu vstříc. A trubač k spánku troubil, on se ještě snoubil, v aleji, kde markýze líbal nežnou líc. Trumpety hlas volá, pojď, chlapče, spát, nesmíš ho, markýzo, víc zdržovat. A malý bubeníček vyšel na chodníček, ráno už neměl čas, markýze sbohem dát.