Pohled, jak se drolí lidské království,
Zvony bílých kostelu naposledy zní.
Veže si zoufají, cas se mení v prach,
Vecne ale šumí vítr v mocných korunách.
Kde proudí míza, míza čarovná,
Tam moudrý poutník, poutnik rozjímá.
Ve stínu starých dubu, kde se kríží cesty vlku
Ve stínu starých dubu, tam slyším hymny lesu
Písne o dávných bojích, o noci a o cistote
Ve stínu starých dubu nepohasnou naše ohne
Pohled, jak se ztrácí, co silným se být zdá
Vzácný kov náhrobku v bouri oprýská
Jejich pyšné nápisy déšt roznese
O pravé sláve zpívají si stromy po lese
Kosti pravých hrdinu
Prikryje zlato podzimu.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.