Rubáš mrazu obchází krajinu
Vkrádá se do hloubky lesa
První zmrazí spadané listí podzimu
Dál mezi stromy pokračuje jeho cesta
Les svažuje se stále víc do hloubky
Bezedný jako trychtýř
Pomalu kráčím opadanou alejí
Zbídačený, opuštěný rytíř
Jeho knihy jsou kůra starých stromů
Denně obchází kolem nastražených pastí
Mnohokrát je jeho bledá pleť
Zbarvena rudou krví
Ale skryta pod chomáči vlasů a vousů - poustevník
Tlusté stromy, podmáčené kořeny
Mezi křovinami vidím chatrč
Prolámaná okna, komín zbořený
Přesto obydlená poustevníkem
Mlčky sedí, nechává do sebe vstoupit mráz
Vůbec nic nevnímá
Pustý, jak větrem ošlehaný sráz
Náhle však Krista proklíná:
"Ta bestie už zcela strhla lid
Odvráceni od přírody, odvrhli vláčnost
Už navždy ztratili cit
Šum stromů, deště, vnímat přírodu"
Popadne náhle kus masa
Sušené maso lesní zvěře trhá zubama
Zahalen do přírodních cárů
Vdechuje vítr, rubáš mrazu
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.