Karel Plíhal
O blechách a tak
1. Jsem starý Amipenzion pro osamělé bEmilechy,
ne každá blDmiecha má to štěstí, že má chEotě,
celé dny pDmioslouchám ty jejich marné vzdEechy,
všechny se Dmiupíjejí nD#diměkde o samEotě.
2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha,
v předvečer svatební to pro ni rána byla,
zapíjel svobodu a chlastal jako duha
a krevní destička mu v krku zaskočila.
R: GTyhle tCragédie bGleší vás Amijistě nepoEmitěší,
buďmFe k nim trochu vlGídnějšCí,G
vždyť i lCidé krev si pGijí a, kAmioneckonců, žEmiijí
a svFět je stále krGásnějšEí.
3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul,
jednou je přistihla, no prostě - žádná psina,
pod tíhou svědomí on na život si šáhnul,
skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna.
4. A blecha Renata je osamělá matka,
starej si odskočil na kolemjdoucí jehně,
to jehně zavedli na nedaleká jatka,
co nocí proplakala na mém levém stehně.
R: + a svět je sFtále kGrásnějCšíF .G..C
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.