Obláček
Obláčku, co děláš tady v téhle košili?
Zastav se na chvilenku na chvíli
a netvař se, jak tvářívá se mrak.
Miláčku, máš barvu sněhobílých beránků,
přichází princeznička ze zámku
a v jeskyni spí sedmihlavý drak.
Mně bylo včera patnáct
a nebo tak nějak,
kdo by se s tím počítal.
A v kapse nosím štěstí
snad víc, než zasloužím.
Na klín mi padá listí,
do očí kapky deště,
ne slzy, to bych odmítal.
A nechci nic, co nemám,
tak mám vše, po čem zatoužím.
Obláčku, oči ti září jako hvězdičky,
vykouzli úsměv aspoň maličký
a za hlavu hoď smutky všedních dnů.
Miláčku, v objetí s tebou cítím otázku,
možná, že zeptáš se mě na lásku,
pak musíš zpátky do země svých snů.
Mně bylo včera patnáct
a nebo tak nějak,
kdo by se s tím počítal.
A v kapse nosím štěstí
snad víc, než zasloužím.
Na klín mi padá listí,
do očí kapky deště,
ne slzy, to bych odmítal.
A nechci nic, co nemám,
tak mám vše, po čem zatoužím.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.