SuperMusic.sk

Nestíháme - Píseň o dvou tvářích

Jak se zítra tvářít mám jak se zítra tvářit chci mám předstírat jistotu anebo znaky nemoci přednáška je divná věc hledí na tě celý sál však marně hledáš někoho koho bys vážně zajímal Jen nejbystřejší z diváků opouštějí sedadla bloudí svojí pamětí kampak asi zapadla slova která před léty s neskrývaným nadšením vyřvávali do světa než přišlo sebezapření Tu přetvářka se chytila jak psí víno na zdi kostela pravdě ústa ucpala dech nabrala a spustila jak se zítra tvářit mám jak se zítra tvářit chci mám dělat že se mě nic nedotkne anebo mám hrát vřelý cit Křivohubá upřímná zakřiknutá troufalá lhostejná i účastná veselá i zoufalá přiblblá i vědoucí uvadlá i rozkvetlá čitelná i matoucí dokáže být moje tvář Jak se zítra chovat mám jak se zítra chovat chci mám se řídit rozumem anebo činit co mám na srdci mám přenechat vše náhodě či spolehnout se na osud anebo důvěřovat sobě sám jak jsem činil doposud Mám-li k vám být upřímný nevím co je upřímnost bohužel jsem v příkladné společnosti nevyrost' můj učitel mi na to řek' že prý jsem příliš kritický že smířit se mám se stíny a se zlem jednou provždycky Jenže smíření je do bílé převlečená přetvářka a v sále není nikoho a tak končí moje přednáška Statečné i zbabělé rozhodné i vrtkavé dětinské i dospělé zlomyslné laskavé šlechetné i klamoucí radostné i zdrcené ledové i horoucí dokáže být srdce mé

💬 Komentáre

Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.