Malý dům v ústraní nad řekou ve stráni kde v noci bývá tma a neslyšíš než les místo prosté jako den ale čisté jako sen do kterého bych se rád vracel ze svých cest A teď mi pověz po čem toužíš ty po bitevním poli nebo po útočišti? Já maluju si stáj stádo koz a koní pár dveře otevřené všem hledajícím klid Vysočina je můj kraj moje srdce a můj ráj vím dobře že bych neuměla nikde jinde žít A teď mi pověz po čem toužíš ty po bitevním poli nebo po útočišti? Já jsem doma všude tam kde zakotví můj prám stejně dobře se mi spí v každé tišině čistá voda klidný proud žádné vlny přes houseboat jo věř mi pranic víc nepotěší mě A teď mi pověz po čem toužíš ty po bitevním poli nebo po útočišti? Jsme tu jenom na chvíli nechránění motýli křídla svázaná pavučinou let poletujem sem a tam nikdo nepomáhá nám do umdlení hledáme svůj meduplný květ