Při jednom Emize svých vesmírných H7letů,
jelikož po nocích cestuji rEmiád,
za zády nGechal jsem naši plDanetu
a přCistál v souhvězdí ŽH7ab.
Čekal jsem hEmiojnost a úrodné rH7oky,
přátelský vzduch a vodu z křišťálEmiu,
malebnou krDajinu s horskými Goky,
jejichž F#7odlesky se tříští o skálH7u.
®: Lítal jsem Eminad krajinou až do mraAmiků,
honil se s mD7otýli mezi kvGěty,
zpíval jsem pEmiísně hvězdných tulákCů,
Ami7objevoval vzdálené svH7ěty.
Stopadesát let jsem prožil v jejich světě
za jediný moment svého snu,
stopadesát roku byl jsem žábou na planetě
s odříznutou cestou ke kosmu.
A strašná gravitace mne ku prameni táhla,
na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,
na koho kdy ta rozkošnice sáhla,
nemůže už nikdy nebem plout.
®: Nepozná úlety až do mraků,
večírky s motýli mezi květy,
nerozumí písním tuláků,
neupřímně zní jeho věty.
A jenom budík mi zvoněním naději dává,
že rozum zas nalezne svůj klid,
jsem přece člověk, copak jsem žába,
vždyť já se přece mohu probudit
a zpívat všem, kteří jste tu
a kdo z vás po nocích cestuje rád,
až poletíte vstříc novému světu,
pozor na souhvězdí Žab.
Lítejte nad krajinou až do mraků,
hoňte se s motýli mezi květy,
zpívejte písně hvězdných tuláků,
objevujte vzdálené světy.
*: Souhvězdí EŽab se pozná velmi H7lehce,
tamní obyvatelé jsou zelenEmií,
zelené mD7ozky v zelené lGebce
a F#7od huby jim šlehají plamenH7y.E
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.