SuperMusic.sk

Pavel Dobeš - Ať mi nikdo neříká, že ne

ČlAmiověk by se na tom světě nDmiudil, kdE7yby bylo všechno, jak by chtAmiěl, v půl dvanácté ráno by se vzbDmiudil a pE7ak by si hodinku poležAmiel.G Ref1: NCaštěstí, jak bylo zjištěnD7o, Gunudit se nikdo nemůžCe,E7 krA7áva, jen si lehne na senD7o, hmGyz ji začne bodat do kůžCe. Ref2: Je to takzvE7aný odpočinAmiek aktivní ve své pE7odobě primitivnAí: kráva nervy ztrDatí, E7oháňkou se do much strefujAe, ty zvednou se a znovu vrDátí a mE7elodie se opakujAmie. Člověk hlavně nadává na komáry a trpí, když mu moli žerou šat, když červotoč se zavrtá do almary a housenky se slezou na salát. Ref1: Obdivujem roupy, co je táhne, tady ještě jasno nemáme, po čem jejich organismus prahne, zatím ještě stále bádáme. Ref2: Zatím ještě stále bádáme, zatím recept v ruce nemáme. Zatím se pohodlně ztratí tasemnice v našich útrobách, i mandelinka v bramborové nati, stejně jako myši v zásobách. Jednou to tak bude zařízeno, že se nikdo zdarma nenají, parazitům bude odzvoněno, už dnes je nikde rádi nemají. Ref2: Neboť člověku berou sílu, pijí krev, probouzejí v něm hněv, probouzejí v něm návaly zlosti, ale až je člověk vyžene, pracovních sil zas bude mít dosti, ať mi nikdo neříká, že ne!

💬 Komentáre

Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.