Gott: Už když jsem ráno vstával, cítil jsem
V zádech ten známý strach
Co mívám vždycky, když se blíží krach
Říkám si, dneska nechoď ven
Podivnou příchuť mandlí v ústech mám
Když u dveří zazvoní
Odněkud kvítí hřbitovní voní
Ve chvíli, kdy už otvírám
Iveta: Smím dál, smím dál, prosím
Karel: Říká a já blázen souhlasím
Oba: Dopředu vím, že pádem tím
Zas v tom lítám a novou lásku mám
Dál žít, dál žít chci s ní
Jen a jen s ní milióny dní
Věřit se má, i když se zdá
Že už Tě krásnýho nic nepotká
Iveta: Přestalo pršet, pane, díky vám
za úkryt útulný
Snad zase někdy příště záludný
počasí novou šanci dá
Karel: Raději dlouho měl jsem zůstat spát
Míň bolí snít než bdít
Od nebes budu déšť teď stále chtít
V naději, že zas zazvoní
Iveta: Smím dál, smím dál, prosím
Karel: Řekne a já blázen souhlasím
Oba: Dopředu vím
Že pádem tím
Zas v tom lítám
A novou lásku mám
Dál žít, dál žít chci s ní
Jen a jen s ní milióny dní
Věřit se má, i když se zdá
Že už tě krásnýho nic nepotká
Věřit se má, i když se zdá
Že už tě krásnýho nic nepotká
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.