Nech mě se dívat do ohně a vzpomínat na své dny,
možná, že je to jen trik plamenů v krbu.
Ale ty doutnající stránky, které trápí můj pohled
jsou knihou, kterou se bojím psát
Je to kniha mých dní, kniha mého života
A je uřízlá jako ovoce ostřím nože.
Všechno je vidět jak se části zjevují,
v každém životě je nějaký zármutek.
Dá se číst jako hádanka,spletité bludiště,
pak si nebudu pamatovat..do konce svých dní,
pořád jsem nucený si pamatovat,
pamatovat slova mého života.
Jsou zde sliby zničené, sliby splněné,
rozhněvaná vyřčená slova,když se mi chtělo plakat
Je tu kapitola plná tajemství a slov přiznání
jestliže jsem ztratil všechno co jsem měl.
Je tu kapitola ztrát a ducha, který nezemře
kapitola plná lásky, kde inkoust nikdy neuschne
Jsou zde věty dávané ve vězení postaveném ze lží
Ačkoliv jsou strany očíslované,
stále nevidím kam vedou
Na konci je záhada, kterou nemůže nikdo přečíst,
v knize mých dní
Je kapitola o otcích, kapitola o synech
jsou zde kapitoly plné sporů, které nikdo nevyhrál
prohraných bitev a trpkých proher,
je tu strana, kde jsme se vůbec nepotkali.
Jsou tu příhěhy šťastné náhody, která se nedala naplánovat,
je tu kapitola o Bohu, které nerozumím,
je tu příslib nebe a pekla, ale budu prokletý, když pochopím.
Ačkoliv jsou strany očíslované,
stále nevidím kam vedou
Na konci je záhada, kterou nemůže nikdo přečíst,
v knize mých dní.
Teď, když přichází den
a jestliže jen jedna věta je pravdou,
všechny tyhle stránky shoří
a vše co zůstane jsi jen ty.
Ačkoliv jsou strany očíslované,
stále nevidím kam vedou
Na konci je záhada, kterou nemůže nikdo přečíst,
v knize mých dní.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.