I cesta nočním městem,
když se ještě nechce jít spát,
to vážně neznamená,
že bych tě už musela znát.
Dobře víš, že může svést
náhrdelník noci a hvězd,
těm se náhodou
jako knížku známou, chci tě číst.
A známý přestanou se
na tebe jen významně ptát
a chvilky, co jsme spolu,
přestanem si opravdu brát.
Snad nám bude zbývat času
nad mořem klasů,
bárkou dávných slůvek
do tvých dlaní dál
musím plout.
Jsi slunce,
báječně mě za svítání pohladíš tvář,
jsi vzkaz,
co někdo napsal ledabyle na kalendář.
Zůstaň též, ať každý ví,
nezávazne zádumčivý,
jen ti nechtěj říct,
že tě ráda vídám,
to víš sám, jéé.
Jsi dopis,
co mi ráno listonoši nechtějí dát
a já jsem kvůli tobě
prvně doma začala lhát.
Ó, vím, jak cokoliv se říká,
co nás se týká,
já jsem asi prvně zamilovaná,
já jsem asi prvně zamilovaná,
já jsem asi prvně zamilovaná
do tvých vět.
|