Prázdná pláž,
nad ní sluneční lesk,
ztratil se smích,
kterým zakrývám stesk.
Mám zde žít
a přitom nevím jak dál,
dál s tebou být,
přitom svět zůstal stát.
Splín kráčí pláží tou,
kde cítím lásku tvou.
Já volám stůj,
vrať se mi zpátky,
jsi dál jen můj,
a ty se ztrácíš.
V dálce bůh
a s ním zástup andělů.
Má lásko stůj,
stůj, prosím zůstaň,
ztrácím dech tvůj
i tvá ústa,
jak mořská sůl
teď ztrácíš se k nebesům.
Prázdná pláž,
slunce v dálce mění zář,
pár mořských vln
a má zarmoucená tvář.
V srdci přání
aspoň chvíli vrátit čas,
být tou, co dřív,
z tvé lásky na těle mít mráz.
Ty kráčíš dál a výš,
tak proč se nevrátíš.
Já volám stůj,
vrať se mi zpátky,
jsi dál jen můj,
mé srdce trápíš.
Tam v dálce bůh
a s ním zástup andělů.
Má lásko stůj,
stůj, prosím zůstaň,
ztrácím dech tvůj,
ó, i tvá ústa,
prosím stůj,
odcházíš k nebesům.
Já volám stůj
v blankytné záři,
já prosím stůj,
ty dál kráčíš
do schodů
k té bráně
z nebeských snů.
Lásko stůj.
|
Věra Špinarová:
Věra Špinarová:
