Oči tak bezedné a jako studny nedohledné máš,
když se někdy na mně zblízka díváš
jsou obě zázračné, jen voda není táž,
a nevěřím, že v některém je živá.
V které z těch studní najdu krůpěj laskavou,
mám hledat v té anebo v té,
strach mám, že zklamání mně čeká z obou dvou,
jak poprvé, jak podruhé, jak posté.
Vždycky mně mrazí, když tak sčítám napořád,
tvé věčné prohry naprosté
a pak mi postačí, že umíš něhu lhát,
jak poprvé, jak podruhé, jak posté, posté.
A čtu ti v očích jen tvůj neodvratný pád,
jak poprvé a podruhé a posté.
|