|
|
Jana Matysová - Zeptej se vánku, strání Jana Matysová - Zeptej se vánku, strání |
| Pole, louky, blata
pouze z oken auta
znáš.
Sotva, co tě těší,
rád se toulky pěší
vzdáš.
Jedeš dál, jedeš dál.
A proto něha je ti cizí,
s čárou silnic mizí
v dál.
Řekla bych ti hochu,
kéž bys o to trochu
stál.
Co je víc, co je víc.
Zeptej se vánku, strání
na moje přání
a potom snad sám
budeš mě mít rád.
Zeptej se vánku, strání,
co ti v tom brání
pak ruku ti dám,
když si budeš přát.
I když slunce hřeje,
lásce jistě přeje
stín.
Spěchej se mnou honem,
touha bije zvonem
tím.
Kouzelným, kouzelným.
A cesta bude vonět květy,
říkat tiše věty
smíš.
Zavři oči obě,
láska přijde k tobě
blíž.
Uvidíš, uvidíš.
Zeptej se vánku, strání,
na moje přání
a potom snad sám
budeš mě mít rád.
Zeptej se vánku, strání,
co ti v tom brání,
pak ruku ti dám,
když si budeš přát.
Zeptej se vánku, strání,
na moje přání
a potom snad sám
budeš mě mít rád.
Zeptej se vánku, strání,
co ti v tom brání
pak ruku ti dám,
když si budeš přát.
La, la, la, la, la, la, la.
Zeptej se vánku, strání,
co ti v tom brání,
pak ruku ti dám,
když si budeš přát.
|
| |
