Den je kalný,
dřív se tu stmívá,
pokoj chladí
i když chtěl by hřát.
Zas už chybí
nám adresář,
já mu psaní
v duchu zkouším psát.
Kočka líná
ospale zívá,
zvyklá k dlaním
mým tulit i tvým.
Tenhle klid
já ji závidím,
co mi zbývá,
jen čekat smím.
Někdy váhám,
tak už to bývá,
směšně stálá,
kdo by o mne stál.
Pak tě vidím,
svůj ideál
a smím být s tebou
než půjdeš dál.
Znovu lepíš
křídla svá,
tím voskem svých
tak planých nadějí.
Chceš stále víc a výš,
chceš žár u slunce znát
a já tu čekám
na tvůj pád.
Á, á, á ...
Den je kalný,
dřív se tu stmívá,
pokoj chladí
i když chtěl by hřát.
Zas už chybí
nám adresář,
já tu čekám,
čekám na tvůj pád.
|
