1. NAmievím už, kdo tenkrát chtěl tak moc, že se mi zdálo,
že ten váš celý svět mi záviděl, a stejně mnEě to bylo málo,
dAmiávno vím, už dávno, co bývá tady krásný,
Dmia co ošklivý se zdá,
jenže tAmio mi tehdy říct přišel jEiný,
věděl vAmiíc než vy i já.
2. Z malých věcí radost mám a chci se na ně dívat
tak, jak lidem koukám do očí, když držím hlavu zpříma,
lásku, pohyb, krásu já ze všech stran už znám,
jenže to mi tehdy říct přišel jiný, věděl víc než vy i já.
®: Někdo jAmiiný, než jsem já, můj žDmiivot v rukou má,
jAmiá ho jenom nesla, ale Eon mu dával řád,
teď, kdAmiyž už sama vím, co Dmiod vás čekat mám,
AmiodešGel a vzFal si mEíň, než co bAmiych mu měla dát.
3. O něm nikdo z vás nic nevěděl, když jste mi přáli štěstí,
a kolem zněly vaše úsměvy, jak když zazní rána pěstí,
ten někdo rady dával mi: věř sama sobě víc,
a najednou snad pochopil, že už nemá mi co říct.
®:
®:
|