Řeku znám nadějí,
pojďme pít z ní vodu svěží,
jejích pár krůpějí
každý šrám ti vyléčí.
Stačí sklonit se k břehu tam,
kde v lukách běží do dáli,
a lásku tvou rozbitou jako džbán rázem zacelí.
Kdybys ptal se hvězd
a prošel na svou pěst
svět křížem krážem.
Marně hledal bys ji dál,
každý jinak ji zná ve svém žití,
tu svou řeku najdeš nejdřív sám zítra, či za pět let,
čím dřív, tím líp,
až se blýskavý proud její ve tvých očích zatřpytí.
Řeku znám nadějí, pojďme pít z ní vodu svěží,
jejích pár krůpějí každý šrám ti vyléčí,
stačí sklonit se k břehu tam, kde v lukách běží do dáli,
a lásku tvou rozbitou jako džbán rázem zacelí.
Ta řeka na každého čeká, ať v kapsách groš má, či nemá.
Kdo smočí dlaň, rázem tajemství zná vody věčné.
Bránou nekonečné cesty vstoupí poutník blíž,
dá jméno nadějí
jak řeka, co k ní zblízka dých z dlaní chladných krůpějí.
Řeku znám nadějí, pojďme pít z ní vodu svěží,
jejích pár krůpějí každý šrám ti vyléčí,
stačí sklonit se k břehu tam, kde v lukách běží do dáli,
a lásku tvou rozbitou jako džbán rázem zacelí.
Řeku znám nadějí, pojďme pít z ní vodu svěží,
jejích pár krůpějí každý šrám ti vyléčí,
stačí sklonit se k břehu tam, kde v lukách běží do dáli,
a lásku tvou rozbitou jako džbán rázem zacelí.
|