Možná se Ti zdá, že se nebojím a že nemám strach, a nebo obojí. Možná se Ti zdá, že si poradím, že všechno zvládnu, že nejlíp sama vím. Ale chci, abys věděl, jak ráda se bojím, chci, abys věděl, jak se ráda vypínám. Kamkoli nechám se vést rukou Tvojí, slabá a bezmocná, všechno Ti dám. Možná se Ti zdá, že chci sama žít, já vím, říkám to nahlas, říkám, že chci svůj klid. Možná, se Ti zdá, že má muzika je moje postel, že se Tě netýká. Ale chci, abys věděl, jak nerada sama usínám, vstávám, oblékám se, jím. Vždyť pod Tvýma rukama ztrácí se dáma, kytaru svoji ani nenaladím. Možná se Ti zdá, že někam utíkám, že se zavírám do sebe, že jsi tu zůstal sám. Možná se Ti zdá, že tajně sním, o něčem, co neznáš, co si sama vyplním. Ale chci, abys věděl, jak málo mi stačí, jméno Tvé čmárám prstem do písku. Chci, abys věděl, jak málo mi stačí, dobře je mi, dobře, když jsi nablízku.