Svítání, svítání vyhlédlo si moje vlasy k líbání. A pak zpívání, ptačí zpívání vytrhlo i Tebe, lásko, ze spaní. Setkaly se moje oči s Tvojí tváří, nekonečnost bytí a moudrost v ní září. Mou ruku svíráš pevně ve své dlani, Tvá láska, Tvůj dech a život mě chrání. Svítání, svítání nutilo nás oba, lásko, k zívání. A pak líbání, líbání, dalo nám hned zapomenout na spaní. Do ucha mi šeptáš sladká slova, ta, co jsi říkal včera, chci slyšet dnes znova. Vše, co Ti chybí v očích, to má Tvá duše, co na tom, že nevidíš, jak červená se růže. Svítání, svítání nás roztoužilo k milování bez ptaní. Zpívání, ptačí zpívání, půjčilo nám svoje křídla k lítání. Jiní hledali by slova pro mou krásu, pro něco, co jistě ztratí na svém jasu. Slyším Tvé srdce hlasitě bušit, bez pohledu na krásu dá se láska tušit. Toulání, toulání mojí duše ve Tvé duši bez ptaní. To je lítání, lítání, nejkrásnější věc, co je pod Sluncem k mání. Vyprávěj mi, prosím, o Tvém snění, o přáních, co dočkají se naplnění. Nepláčeš, vždyť život ušetřil Tě smutku, oddal ses lásce, lítání a skutku. Lítání, lítání, mojí lásky po Tvé lásce volání. Vždyť svítání, svítání je pro nás pro oba stejné jak stmívání.