1. NeCchám si jej zdDát mCožná jednou v stáGří,
sen, kterým se směDjem ty a Gjá,
ke snům patří tma, jenže ta tu schází,
a den pálí jak žhavej flák.
2. V dálce zůstává a pomalu se ztrácí
tvůj dům, co býval také mým,
kdo na cestu se dá, ať už se neobrátí,
jinak zakopne i o svůj stín.
R: Tak už Ghouká vlak někde v stráDníGch,
poledEminí vlak přijížGdí,
jako tulák nemám stáCní,
život Gsvůj se znDovu učím Gžít.
3. Nemá cenu lhát jak při jarním tání,
naši lásku sebral kalný proud,
je to kruté snad, však není na vybrání,
po týhle řece dál je třeba plout.
R:
4. Vlaky jedou dál a vozí bez přestání
šťastné, i ty s hlavou svěšenou,
snad se podobá život cestám tratí,
když je tunel, chvíli jedeš tmou.
R:
|