1. Ne^Cchám si jej zd^Dát m^Cožná jednou v stá^Gří, sen, kterým se smě^Djem ty a ^Gjá, ke snům patří tma, jenže ta tu schází, a den pálí jak žhavej flák. 2. V dálce zůstává a pomalu se ztrácí tvůj dům, co býval také mým, kdo na cestu se dá, ať už se neobrátí, jinak zakopne i o svůj stín. R: Tak už ^Ghouká vlak někde v strá^Dní^Gch, poled^Eminí vlak přijíž^Gdí, jako tulák nemám stá^Cní, život ^Gsvůj se zn^Dovu učím ^Gžít. 3. Nemá cenu lhát jak při jarním tání, naši lásku sebral kalný proud, je to kruté snad, však není na vybrání, po týhle řece dál je třeba plout. R: 4. Vlaky jedou dál a vozí bez přestání šťastné, i ty s hlavou svěšenou, snad se podobá život cestám tratí, když je tunel, chvíli jedeš tmou. R: