Jestlipak Gvzpomínáš si ještě na ten D/F#čas,
táhlo nám Emi7/hna dvacet a Cslunko G/dbylo D4v násD,
Amivrabci nám jedli z ruky,
Cživot šel bez záruky,
Gale taky bez příkD/F#ras.
Možná, že hloupý, ale krásny byl náš svět,
zdál se nam opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání
plnila se na počkání
anebo rovnou hned.
®:AmiKam jsme se poděli, Ckam jsme se to poděli,
Gkde je ti G/F#konec, můj Emi7/hjediný příteli,
Amizmizels' mi, nevím D7kam,
Cmaj7sám, Csám, C2sám, Cjsem tady
Gsám... D/F#, Emi7/h, C, G, D4, D
Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc,
jó, tehdy nebýt tebe,
tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc.
Dneska už nevím, jestli přiběh' by jsi zas,
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas
a vlasy, vlasy kratší,
jó, bývali jsme mladší,
no a co, vem to ďas.
®:Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj nejlepší příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, peru se teď sám...
Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden
ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok.
Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta malých dni
a byla velká voda,
vzala nám, co jí kdo dal,
a tobě i to poslední.
®:Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj bývalý příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, zpívám tady sám...
Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk, to není páčka,
kterou si kdo chce mačká,
to už jsem dávno pochopil.
A taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi
společné slunko nesvítí.
®:Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj ztracený příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, dýchám tady sám.
|
Jaromír Nohavica:
Jaromír Nohavica:
Kryštof:
Kryštof:
Jaromír Nohavica:
