Knížka snů (Kateřina Brožová/Helena Vondráčková) Byl kdysi čas, kdy přede mnou muži zvolnili krok, kdekdo hold mi skládal, svět zněl mi hudbou příjemnou. Šla jsem vstříc lichotkám, byla jsem přece mladá. Ty doby znám, jenže jsou ty tam. ^FMá knížko snů, kde já tě ^Dmimám? ^BChci zas tě číst a číst tě pos^Gmité. ^FJak dřív, kdy svět byl zázrak s^Dmi7ám ^Bmaj7a dýchat v něm se zdálo p^Gmirosté. ^FJen stránky obracet, nic ^Dmivíc ^Ba vznést se tam, kam nikdo n^Gmiesmí. ^FJak blízko zdál se půlmě^Dmi7síc, ^Bmaj7jak blízko souhvězdí i ves^Dmimír. ^DSmečka zákeřná a z^Gmilá, ^Droztrhá a písmo sva^Gté. ^CKnížka snů - kus mého ^Fmijá, ^Czůstal mi jen pouhý c^Fár-^{Gmi, F, Gmi, C}-- ^FTo on mě líbal za no^Dmicí ^Bmaj7a breptal páté přes dev^Gmi7áté. ^FZbavil mě dětských nemo^Dmicí, ^Bmaj7leč strval jen týdnů p^Fár. ^GJá dodnes jsem jak na t^Emirní ^Ca doufám dál, že se v^{Ami7, D7}rátí. ^GTen sen se zřejmě nesp^Emilní, ^Cmaj7mě nesplnil se žádný z^{Ami7, G}atím! ^EmiJá měla sen t^Go přísah^Cám, mo^Ami7c odlišn^Cý od^D bídy zdej^Emiší. Sen zemřel, skoncoval to sám, ^Cmá knížko snů, kde já tě m^Gám?