Mý vlasy jsGou jak slunko rAmiozesmátý,
jak pomerFanč po předcGích,
a ze všech cest já znám jenom ty zlAmiatý
a nedumFám o následcGích,
dDmiávno nAmiebrečím, jsFou i škCaredší,
vFím, že v bGazáru se vždCycky najde mAmiísto,
cDmio když nAmiěkdo pak mFě tam zCa šesták
kDmioupí, kGoupí, kCoupí.
Mý vlasy jsou lék na největší nářky,
čarovnou moc skrývají,
závidí mi i báby kořenářky:
takovou bylinu nemají,
jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven,
vyjít tak, abys byl kolemjdoucí,
okolo mě plout, správně vyčíhnout
chvíli, chvíli, chvíli.
®: KCouknout se nDmia mou hlavuG, C plivnout si dDmio rukávuG,C
a pAmiotom štDmiěstí v kGoutě CurčAmiitě nDmialeznGou tě,
Curčitě Fobjeví sGe jako mCalej kluk na jaře s kFuličkamGa,
však Cani muk, co když je tDmio ta dámGa,
a bCez kuličAmiek, a lidi mDmiyslejí sGi, že lžCu.
Sedím, a kolem mě už všechno plivá,
mně přitom píšou zelení,
že dolů půjde moje zlatá hříva,
že mě pak major ocení.
Na vojně:
Sedím, a kolem mě už všechno plivá,
mé štěstí letí komínem,
šla dolů moje zlatá hříva,
jsem ostříhaným vojínem.
No a dneska:
Sedím, a kolem mě už všechno plivá
a já jsem volný jako pták,
narostla mi zas moje zlatá hříva,
jsem záložák.
Dávno nebrečím pro ty škaredší
chvíle naplněné takhle velkou slzou,
štěstí uvadlo, já si zrcadlo
koupím, koupím, koupím.
®: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu,
a potom šťastné břímě určitě zatíží mě,
určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,
však ani muk, ona je to ta dáma,
a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.
®: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó ...
|
Jaromír Nohavica:
Jaromír Nohavica:
Kryštof:
Kryštof:
Jaromír Nohavica:
