Saffronovo Prokletí
Skrz podloubí, kde třpytivý napadaný sníh
Leží pospolu se smutkem a prokletím
Propůjčený žalozpěv sotva hlasitější než šepot
Mě přitáhl jako přízrak k brlohům Člověka
Našel jsem Ji, když pokoušela osud mezi Svým zápěstím a břitvou
Spřízněná duše na hřbitově
Pod sochou lhostejného spasitele
Mlha visela jako zloději věnčíc sporé arabesky
A skrze zmrzlou zemi ukolébala Její ospalá ňadra
Jako sen stávající se pravdou pod leptaným zrcadlem, strávený
Milováním se s překrásným umrlcem
Hřešila a vzdálila se Nebi
A bráno takhle vulgárně
Dvě svíjející se postavy, ale jedna silueta
Vztahující své prsty ke světlu
"Gotické věže se kymácely v Jejích patách
Když uprchla z útočiště
Svěřujíc těžké zločiny slabým celám
Kde se teď znovu ozývají další výkřiky"
Z těžkého oddechování při chůzi
Šest stop pod zemí nebo pod potrhaným rouchem
Když Její ruce poukazovaly na půlnoc
V omezení bíle poskrvněné komnaty
Vyvlekl Jsem Ji z propasti dalšího šílenství
Osvobozujíce Její duši z pout osudu
Aby převzala otěže rozkoše
Zrcadla vadnoucí noci tuhnou v záchvatu
Třpytu z okouzlujících podvazků na Jejích stehnech
Taneční sály naplněné černými kočkami,
Ze zášti škrábajících a s hravýma očima
Probodena jako Čarodějnice, Její bodné rány touží
Po důvěrných rtech, které by je vylízaly do sucha
Zatímco temnota znovu zavládne, jestliže Ona o to zažádá
Slunce se vzdává rituálu svého východu
A je první, kdo rozpozná, že tento návrat Anděla
Je pomstychtivým vyzýváním milosrdenství
Dokonce i mučednictví ustupuje od svých sebevražedných smluv
Úskok zvráceného, zrádného osudu...
Jizvy přetrvají, dokud hvězdy
Polapené v Její vlečku, očarované,
Se neseřadí do zástupu a nepodají svědectví o tom
Že Úsvit je zrozen k jejich zániku
Pro Naši Nelidskost
Přichází den porobení Východu Slunce
Čeřící se ohněm jako zlořečení
Rozštípal jsem Její rakev a ležím s Ní v sevření
Na podlaze hrobky, stejně tak jako měsíc objímá pobřeží
Co je to za zradu, že už nedýchá?
Kriste, ty bastarde!
Přál jsem si, aby se vrátila, ale mrtví Ji zbožňovali
Dokonce i bouřlivé větry pro Ni pěly sborem
Saffrone, ze Svého srdce, od začátku jsem přísahal
Že spolu budeme častěji...
Stvoření, jež ustrnulo triumfem Smrti
Ale stále se hýbala a probudila se zbavena
Starostí, kromě toho, aby po zbývající aeony
Vedla temnotu...
Plánuje nárust moci a té míry bude zatraceně těžké dosáhnout
Sním o tom být Bohem, ale dokud budu žít, budu toho litovat
Naše plodná příroda nařizuje to, kvůli čemu přichází naříkající Ježíš
Ďáblice na kolenou
Poskytnout lék Jejím nízkostem
A mému vlastnímu toužebnému přání
Ucítit cos z Nebeské vůně
Tak nemocné a zvrácené jakážto skutečně je
Kvůli Jejímu korzetu lemovanému arsenikem
Skrývajícímu ve svém středu hadí křivky
Zatímco Její svatozář z bílých lží opatřuje
Její chrám toho, co Bůh zakazuje.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.